Když jsem se rozhodla přihlásit na jógový pobyt, popravdě jsem v sobě měla smíšené pocity. Těšila jsem se, že na pár dní uteču ze svého každodenního kolotoče, ale zároveň jsem cítila lehkou nejistotu. Přece jen – nové místo, noví lidé, jiný režim… A já nejsem ten typ, který by se hned s každým bavil o svém životě. Chtěla jsem si spíš odpočinout od věcí, které řeším běžně doma, a nechat všechno venku za dveřmi chalupy.
Důvěra v lektorku, která umí naslouchat
Na pobyt jsem se přihlásila hlavně proto, že ho vedla Peťa. Cvičím s ní už od svých jógových začátků, takže jsem věděla, že budu v dobrých rukou. Každá její lekce je jiná, obohacující – nikdy jen „odcvičená“. Vysvětluje pozice srozumitelně, s důrazem na to, aby si každý našel svoji variantu, a nikdo se necítil, že musí něco zvládnout „na výkon“.
Na jejích lekcích se vždy cítím bezpečně, a přesně tenhle pocit jsem si chtěla přenést i na pobyt. Protože to není samozřejmost – najít lektora, se kterým si opravdu sednete. A já jsem věděla, že s Peťou to bude přirozené, laskavé a bez tlaku. A přesně takové to i bylo.
První dny a malé výzvy
Už po příjezdu jsem ale cítila, že tady to půjde. Chalupa v Novém Jimramově na Vysočině má zvláštní klid – ten, který se nedá popsat, jen cítit. Lesy, ticho, čistý vzduch. Jakoby to místo říkalo: „Můžeš zpomalit.“
První večer jsem byla trochu uzavřená. Naslouchala jsem spíše ostatním a říkala si, že každý z nás si sem přinesl něco svého. Naštěstí zde nebyl žádný tlak – každý mohl být tak, jak potřeboval. A právě to na tom bylo krásné. Postupně jsem víc a víc cítila, jak se začínám uvolňovat. Každá lekce, každý dech mě trošku víc vracel k sobě. Pochválila jsem se už jen za to, že jsem se sem vůbec odhodlala jet – že jsem vystoupila ze svého pohodlí a zkusila něco nového. A taky za to, že jsem zvládla všechna cvičení, i když jich nebylo málo. Bylo to příjemně náročné – tak akorát, aby tělo ožilo, ale duše zůstala klidná.
Cvičení, které mi zůstalo
Hned první workshop byl více do hloubky o pozicích a sestavě, kterou si můžeme cvičit ráno. Doteď podle ní ráno rozhýbávám páteř a stačí mi pár minut, abych cítila, jak se celé tělo probouzí. Je to takový malý dárek z pobytu, který se mnou zůstal i doma.
Volnost a pohoda
Nic nebylo povinné. Každý si mohl vybrat, co chce absolvovat, a i přesto jsme trávili spoustu času společně. Všichni jsme si nějak „sedli“ – bez přetvářky, bez tlaku. Bylo cítit, že každý je tu s otevřeností, jakou zrovna dokáže mít.
Jídlo, které hladí i duši
Musím zmínit i jídlo, protože to bylo samo o sobě zážitkem. Paní kuchařka připravovala zdravé, nápadité pokrmy – snídaně s ovesnou nebo pohankovou kaší, palačinky, tempeh, jablečný koláč, dokonce i tapiokový puding. Všechno chutnalo skvěle a bylo to i inspirativní. Některé věci jsem ochutnala vůbec poprvé a říkala si, že bych to mohla zkusit i doma. A největší bonus? Nemusela jsem se o nic starat – jen si sednout a užít si to.
Co mi jógový pobyt dal?
Z pobytu jsem si odnesla mnohem víc než jen pár dnů odpočinku. Energii. Čas být sama se sebou. Možnost znovu se potkat s kamarádkou, kterou jsem neviděla čtyřicet let. A taky spoustu inspirativních příběhů ostatních – uvědomění, že každý z nás má své radosti i starosti, ale že nás spojuje touha po klidu a rovnováze.
Nebyl to jen pobyt o cvičení. Bylo to o józe v širším slova smyslu – o jejích principech, o přístupu k životu, o tom, jak si umět dopřát čas tady a teď.
Když jsem odjížděla, měla jsem v sobě zvláštní směs klidu a vděčnosti. Uvědomila jsem si, že tyto chvíle mají smysl. Že jsou výjimečné právě tím, jak jsou jednoduché.
A co dál?
Doma se snažím si ten pocit udržet – ráno si zacvičím svou sestavu, zhluboka se nadechnu a připomenu si: „Takhle se chci cítit.“ Pokud někdo váhá, jestli na takový pobyt jet, řekla bych mu jediné: stojí to za to. Protože možná zjistíte, že to, co jste hledali, už v sobě dávno máte. Jen jste potřebovali klidné místo, abyste to znovu uslyšeli.